Významový typ ↗koordinace; dříve v gramatikách pokládán za významový typ ↗odporovacího vztahu (viz např. Bauer v ✍Sbg, 1972), v gramatikách novějších je pokládán za typ samostatný. Podle tradičních mluvnic je k.v. mezi složkami, které se co do významu stavějí do protikladu n. přímo do kontrastu. Realizuje se jen v rámci souřadného souvětí; vzniká konfrontační souvětí. Nerealizuje se v rámci ↗koordinační skupiny. Specifickým rysem k.v. je, že při jeho vyjádření mají spojené věty zpravidla paralelní stavbu co do ↗aktuálního členění: konfrontuje se východisko první věty s východiskem věty druhé a jádro první věty s jádrem věty druhé: Minulá zima byla krátká a mírná, a // ale letošní zima je mimořádně krutá. Někdy se konfrontuje jádro první věty s východiskem věty druhé: Chrání svého člověka, a // ale cizího bez milosti utopí. O konstrukcích s elipsou slovesa a event. jeho doplnění ve druhé větě typu Petr spal ve stanu, Eva v chatě viz ↗gapping.

Spojení založená na k.v. jsou jednak bezespoječná (Já se dřu, ty si ležíš na gauči), pak je to, že jde o konfrontaci, interpretováno jako možná motivace paralelního ↗AČ, jednak se spojkou, buď odporovací, n. slučovací: Počet korálů se zmenšuje, ale // a rostlin přibývá. Explicitně je k.v. vyjadřován lexikálně, výrazy typu naopak, naproti tomu: Počet korálů se zmenšuje, rostlin naopak přibývá. ✍SS (1990) sem řadí i další výrazy (např. přitom, zatím) a záporku ne (Pijí čaj, ne kávu).

Konfrontaci vyjadřují také souvětí obsahující spojky většinou primárně podřadicí: (a) jestliže // -li v první větě spojení (Jestliže svobodní mládenci mívají nepořádek kolem sebe, ženatí mívají nepořádek v duši) – typ dříve považovaný za nesprávný, obhájený ✍Trávníčkem (1942) jakožto věty zřetelově omezovací; (b) zatímco // zatím co, které mohou být v první n. druhé větě spojení (Zatímco svobodní mládenci mívají nepořádek kolem sebe, ženatí mívají nepořádek v duši // Ženatí mládenci mívají nepořádek v duši, zatímco svobodní mládenci mívají nepořádek kolem sebe – Zatímco ženatí mládenci mívají nepořádek v duši, svobodní mládenci mívají nepořádek kolem sebe // Svobodní mládenci mívají nepořádek kolem sebe, zatímco ženatí mívají nepořádek v duši) – typ do uveřejnění ✍Hausenblasovy (1958) stati rovněž odmítaný; (c) kdežto dnes jen v druhé větě spojení (Svobodní mládenci mívají nepořádek kolem sebe, kdežto ženatí mívají nepořádek v duši); (d) když v druhé větě spojení, v níž se vyjadřuje událost, která nastala před událostí věty první (Sparta nakonec zápas prohrála, když ještě v poločase vedla 2:0) – typ rovněž odmítaný, obhájený ✍Danešem (1963); (e) aby v druhé větě spojení, v níž se – na rozdíl od spojení s když – vyjadřuje události, která nastala po události věty první: Sparta ještě v poločase vedla 2:0, aby nakonec zápas prohrála – obhájený ✍Danešem (1963); konfrontační perspektiva zde vede k reinterpretaci významu kondicionálu, neboť větě s aby rozumíme jako větě, která říká, že událost nastala.

Rozdíly mezi jednotlivými konfrontačními spojeními umožňuje vyložit pojem konfrontační perspektiva, postihující vztah mezi větou tvořící pozadí a větou, jejíž obsah na tomto pozadí vystupuje jako reliéf. Vyjadřuje se větosledem, v některých typech navíc i spojkou. Rozlišuje se konfrontace prostá (spojení s zatímco) a konfrontace kontrastní (spojení s jestliže), spojky aby a kdyby mohou být jak u konfrontace prosté, tak i u kontrastní (analýza viz Daneš v ✍VT, 1985).